Turecká houba (Cortinarius caperatus)
Systematika:- Oddělení: Basidiomycota (Basidiomycetes)
- Pododdělení: Agaricomycotina
- Třída: Agaricomycetes (Agaricomycetes)
- Podtřída: Agaricomycetidae
- Objednávka: Agaricales (Agaric nebo Lamellar)
- Čeleď: Cortinariaceae (pavučinovité)
- Rod: Cortinarius (Webcap)
- Pohled: Cortinarius caperatus (turecká houba)
- Další názvy pro houby:
- Kroužkovaná čepice
- Bažina
- Kuřecí houba
Synonyma:
strašák;
Kuřecí houba;
Podložka je bílá;
Rosites je nudný;
Turecká houba;
Rozites caperatus;
Cortinarius caperatus.
Šíření:
Hřib turecký je druh typický především pro lesy na horách a v podhůří. V horských jehličnatých lesích na kyselých půdách roste nejčastěji od srpna do října. Sklízí se zpravidla vedle borůvek, nízkých bříz, méně často v listnatých lesích, pod bukem. S těmito horninami zřejmě tvoří mykorhizu. Tato houba roste v Evropě, Severní Americe a Japonsku. Vyskytuje se na severu, v Grónsku a Laponsku a v horách v nadmořské výšce 2500 metrů nad mořem.
Popis:
Houba Turků je velmi podobná pavučinám a dříve byla považována za jednu z nich. Jeho rezavě hnědý prášek z výtrusů a výtrusy mandlového tvaru jsou stejné jako u pavučin. Kroužkovaná čepice však nikdy nemá mezi stopkou a okrajem čepice pavučinový závoj (cortina), ale vždy je zde pouze blána blána, která prasknutím zanechá na stopce skutečný prstenec. Na spodní části prstenu ještě visí nenápadný filmový zbytek závoje, tzv. kapuce (osgea).
Hřib turecký je poněkud podobný (hlavně barvou svých plodnic) některým druhům hrabošů (Agrocybe). Jedná se především o hraboše tvrdého (A. dura) a hraboše raného (A. prhaesokh). Oba druhy jsou jedlé, rostou hojně na jaře, někdy v létě, nejčastěji na loukách, nikoli v lese, na zahradních trávnících apod. Jejich plodnice jsou menší velikosti než u klobouku kroužkovaného, klobouk je tenký , masité, noha je tenká, vláknitá, uvnitř dutá. Hraboš raný má hořkou moučnou chuť a moučnou vůni.
Mladé houby mají namodralý nádech a voskovaný, později lysý povrch. Za suchého počasí povrch čepice praská nebo se zvrásňuje. Destičky jsou přichycené nebo volné, propadlé, s poněkud vroubkovaným okrajem, zprvu bělavé, pak jílovitě žluté. Noha je velká 5-10 / 1-2 cm, šedobílá, s bělavým blanitým prstencem. Dužnina je bílá a nemění barvu. Chuť je houbová, vůně příjemná, kořenitá. Výtrusný prášek, rezavě hnědý. Výtrusy jsou okrově žluté.
Hřib turecký má klobouk v průměru 4-10 cm, u mladých hřibů je vejčitý nebo kulovitý, pak plošně rozprostřený, s barvou od hlinitě žluté po okrovou.
Poznámka:
Jedná se o velmi kvalitní houbu, kterou lze vařit mnoha různými způsoby. Chutná lehce jako maso. V některých zemích se dokonce prodává na trzích.
