Foto a popis červeného deštníku (Chlorophyllum rhacodes).

Červený deštník (Chlorophyllum rhacodes)

Systematika:
  • Oddělení: Basidiomycota (Basidiomycetes)
  • Pododdělení: Agaricomycotina
  • Třída: Agaricomycetes (Agaricomycetes)
  • Podtřída: Agaricomycetidae
  • Objednávka: Agaricales (Agaric nebo Lamellar)
  • Čeleď: Agaricaceae (žampionovité)
  • Rod: Chlorophyllum (Chlorophyllum)
  • Pohled: Chlorophyllum rhacodes (červenající se deštník)

Synonyma:

  • Huňatý deštník

  • Kurník

Deštník se červená

Čepice:

U červenajícího se deštníku je průměr čepice od 10-15 cm (až 30), nejprve vejčitý nebo kulovitý, poté polokulovitý, deštníkovitý. Barva čepice je hnědá, s různými odstíny. Dospělé exempláře jsou hustě pokryty vláknitými, dlaždicovitými hnědými šupinami, které u mladých jedinců zcela chybí. Uprostřed je čepice tmavší, bez šupin. Dužnina je bílá, hustá, s věkem vatovitá, na řezu zčervená. Vůně a chuť jsou slabé, příjemné.

Talíře:

Destičky u červenajícího se deštníku jsou připevněny ke límečku (chrupavčitý prstenec na spojení čepice a nohy), často, nejprve krémově bílé, pak s načervenalým nádechem.

Spórový prášek:

Bílý.

Noha:

Dlouhá, až 20 cm, v průměru 1-2 cm, v mládí silně ztluštělá, pak válcovitá s hlíznatou bází, dutá, vláknitá, hladká, šedohnědá. Často je hluboce ponořený do spadaného jehličí. Prsten není široký, shromážděný, pohyblivý, nahnědlý.

Šíření:

Deštník červenající roste od července do konce října ve smrkových a smíšených lesích, často sousedících s mraveništi. V období bohatého plodení (obvykle koncem srpna) může růst ve velmi velkých skupinách. Může bohatě plodit i v říjnu, v období „pozdních hub“.

Podobné druhy:

Často zaměňována s deštníkem pestrým (Macrolepiota procera), od kterého se liší místem růstu (i když ne vždy), menší velikostí, mnohem huňatějším kloboukem, hladkou nohou (u deštníku pestrého je pokryta příčnými prasklinami a malé šupiny), tmavší prstenec a hlavní je dužnina, na přelomu rychle červenající, zvláště na noze.

Poživatelnost:

Mezi chápavými lidmi je deštník červenající považován za vynikající jedlou houbu. Nohy jsou prý pro svou tuhost nepoživatelné. Argumentoval bych jak s prvním, tak s druhým tvrzením...

Poznámky

Netřeba dodávat, že deštník je krásná houba. Tento druh samozřejmě na rozdíl od Macrolepiota procera postrádá jakoukoli grotesku a jen zřídka dorůstá velikosti dobré stolice, ale to je podle mého názoru již nadbytečné. Červenající se deštník je jasná houba se zavedeným charakterem, setkání s ním je vždy svátkem. Ale asi nemá cenu ochuzovat starý tmavý smrkový les o takovou výzdobu: gastronomická sláva deštníků je podle mě značně přehnaná. Bavlněná pletací buničina potěší jen úmyslného milovníka. V hladovém roce však můžete žvýkat elastické vláknité nohy, které jste předtím naložili s kořením. Dopadá to trochu hůř než podzimní medovníky.

Poslední příspěvky

$config[zx-auto] not found$config[zx-overlay] not found