Červený deštník (Chlorophyllum rhacodes)
Systematika:- Oddělení: Basidiomycota (Basidiomycetes)
- Pododdělení: Agaricomycotina
- Třída: Agaricomycetes (Agaricomycetes)
- Podtřída: Agaricomycetidae
- Objednávka: Agaricales (Agaric nebo Lamellar)
- Čeleď: Agaricaceae (žampionovité)
- Rod: Chlorophyllum (Chlorophyllum)
- Pohled: Chlorophyllum rhacodes (červenající se deštník)
Synonyma:
Huňatý deštník
Kurník
Čepice:
U červenajícího se deštníku je průměr čepice od 10-15 cm (až 30), nejprve vejčitý nebo kulovitý, poté polokulovitý, deštníkovitý. Barva čepice je hnědá, s různými odstíny. Dospělé exempláře jsou hustě pokryty vláknitými, dlaždicovitými hnědými šupinami, které u mladých jedinců zcela chybí. Uprostřed je čepice tmavší, bez šupin. Dužnina je bílá, hustá, s věkem vatovitá, na řezu zčervená. Vůně a chuť jsou slabé, příjemné.
Talíře:
Destičky u červenajícího se deštníku jsou připevněny ke límečku (chrupavčitý prstenec na spojení čepice a nohy), často, nejprve krémově bílé, pak s načervenalým nádechem.
Spórový prášek:
Bílý.
Noha:
Dlouhá, až 20 cm, v průměru 1-2 cm, v mládí silně ztluštělá, pak válcovitá s hlíznatou bází, dutá, vláknitá, hladká, šedohnědá. Často je hluboce ponořený do spadaného jehličí. Prsten není široký, shromážděný, pohyblivý, nahnědlý.
Šíření:
Deštník červenající roste od července do konce října ve smrkových a smíšených lesích, často sousedících s mraveništi. V období bohatého plodení (obvykle koncem srpna) může růst ve velmi velkých skupinách. Může bohatě plodit i v říjnu, v období „pozdních hub“.
Podobné druhy:
Často zaměňována s deštníkem pestrým (Macrolepiota procera), od kterého se liší místem růstu (i když ne vždy), menší velikostí, mnohem huňatějším kloboukem, hladkou nohou (u deštníku pestrého je pokryta příčnými prasklinami a malé šupiny), tmavší prstenec a hlavní je dužnina, na přelomu rychle červenající, zvláště na noze.
Poživatelnost: Mezi chápavými lidmi je deštník červenající považován za vynikající jedlou houbu. Nohy jsou prý pro svou tuhost nepoživatelné. Argumentoval bych jak s prvním, tak s druhým tvrzením...
Poznámky Netřeba dodávat, že deštník je krásná houba. Tento druh samozřejmě na rozdíl od Macrolepiota procera postrádá jakoukoli grotesku a jen zřídka dorůstá velikosti dobré stolice, ale to je podle mého názoru již nadbytečné. Červenající se deštník je jasná houba se zavedeným charakterem, setkání s ním je vždy svátkem. Ale asi nemá cenu ochuzovat starý tmavý smrkový les o takovou výzdobu: gastronomická sláva deštníků je podle mě značně přehnaná. Bavlněná pletací buničina potěší jen úmyslného milovníka. V hladovém roce však můžete žvýkat elastické vláknité nohy, které jste předtím naložili s kořením. Dopadá to trochu hůř než podzimní medovníky.
